Fotografovanie jelenej ruje v obore

Koukám na fotografie na internetu a nestačím se divit. Letošní říje začala už dost brzy a fotografiemi jelenů je zaplavený celý internet . Beru mobil a volám kamarádovi,  jestli už i u nás na horách jeleni troubí, proto že na Slovensku je říje ve velkém proudu. Prí teprve začínají, je teplo a nechce se jim. Nakonec se domluvíme na termínu. Už ráno, když jdu na vlak, jsem zklamaný.

Obloha se zatáhla a tak to vypadá, že počasí bude o ničem. S kamarádem se vítáme po 7 letech co jsme se neviděli . Ten mě posílá na vrchní louku, kde se troubení ozývá nejvíc. Je sice mlha, ale vypadá to nadějně, tak se šplhám nahoru do kopce a krajem obcházím celou oboru (přes 8km) tak, abych, když se mlha zvedne, byl po větru. Sem tam se mi podaří dole pode mnou slyšet troubení a dusot kopyt vyplašených muflonu a dančí zvěře. Konečně jsem na vrchu , tady mlha není a tak si oblékám hekaly a lehám do trávy s nadějí, že něco nafotím. Na štěstí sem se dobře oblekl a jdu to dospat. Asi po hodině mlha úplně zmizela i dole a na louce začalo být živo. Objevil se první troubící kus nahoře kousek ode mě, tak na 50m. Dýchám a zkouším, kam jde vítr, i ten fouká na mě, takže všechno v nejlepším pořádku.

Vychutnávám si ho a fotím zprava, zleva ...  ze všech stran. Točí se tam jak maďar v kukuřici na všechny strany a tak si můžu vybírat kdy se mi to líbí. Taky pozadí mi vyšlo super a sluníčko v zádech krásně hřeje. Pomalu se k němu přidávají další jeleni , troubí to tu ze všech stran ale žádný souboj. Je slyšet i jeleny za plotem mimo oboru, které přilákal pach laní. Jsem už nedočkavý a těším se jak babka na důchod, kdy konečně dojde k souboji, ale pořád nic. Chodí kolem sebe, troubí jeden na druhého jak by to bylo výběrové řízení na “Super Star“... Vzpomněl jsem si, že mě kamarád učil troubit a že před těmi 7 roky reagovali , tak jsem to zkusil taky. Okamžitě jsem měl všechny hlavy zvednuté a otočené směrem ke mě. Kdybych chtěl fotit portrétovky, tak teď by to určitě šlo. Potom se první opovážlivec začal ozývat zpátky a za pár minut sem se dostal k nim do sboru a troubil ve velkém taky. :-) Díky toho se mi dařilo fotit spoustu fotografií s otevřenou hubou, která působila jak bez zubů.

V jednu chvíli jsem ale ztuhl jak sádra v kýblu. Jelen, který na mě troubil přímo do objektivu, se najednou rozběhl proti mě! Sotva sem se stačil postavit z trávy (z boreliózy mě bolí celý člověk) a chtěl jsem prchat.

Až když jsem se postavil, tak jsem postřehl, že mezi mnou a jelenem, co běžel směrem ke mě, je ještě jeden jelen a ten šel po tom mém, ne po mě. Takže jsem vlastně zameškal super fotky. V ten moment, jak sem koukal do hledáčku, neviděl jsem  vpravo ani vlevo. Jeleni se rozprchli jak mouchy nad jejich trusem a bylo po focení. Ne na dlouho, za chvilku začali zase svolávat svoje laně a tím, že jsem byl po větru, jsem se lesem k nim zase dostal a vesele fotil dál. Za těch pár hodin se mi podařilo nafotit 32G a tak jak už to bývá, že polovina jde pryč, tak tentokrát se podařily skoro všechny snímky.